Zpravodajská správa GŠ byla hlavní ofenzivní vojenskou zpravodajskou institucí v ČSSR. Nebyla organizována pod ministerstvem vnitra (ačkoliv důvěrníků kontrarozvědky bylo na ZS/GŠ mnoho). V 80. letech byla ZS/GŠ velmi rozsáhlou institucí. Oficiálně u zpravodajské správy sloužilo pár desítek lidí, ovšem při započtení zakryté části (248. provozní prapor) a připočtení podřízených útvarů se počty vyšplhají k 1800 příslušníkům. Šlo o jeden z nejelitnějších útvarů ČSLA. Tomu také odpovídala pozornost, věnovaná ZS/GŠ vojenskou kontrarozvědkou. Každý příslušník musel projít prověrkami, naprostá většina byla nositeli státního tajemství. Je prakticky nemyslitelné, aby se příslušníkem ZS/GŠ stal někdo nespolehlivý – v dobovém slova smyslu (byť jen v rámci základní vojenské služby). Bohužel nejsou k dispozici prameny, ale dá se předpokládat, že procento členů KSČ v rámci ZS/GŠ bylo mnohem vyšší než na jiných útvarech ČSLA.
Mnoho příslušníků zpravodajské správy vyjíždělo v rámci služby do zahraničí a tam byli neustále pod drobnohledem nadřízených. Ihned po skončení zahraniční mise byli prověřováni kontrarozvědkou. Tento neustálý dohled a prověřování, jak ze strany kontrarozvědky, tak ze strany Zpravodajské správy, zaručoval, že příslušníci ZS/GŠ byli spolehlivým a efektivním nástrojem v rukou Generálního štábu.
Ovšem jakkoliv se kontrarozvědka snažila dohlížet na zpravodajce, nezabránila mnoha zběhnutím, provalům, či lidským chybám. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tato instituce byla plná neomylných inteligentních profesionálů, nebylo tomu úplně tak. Je potřeba brát v potaz to, že šlo o státní instituci, což samo o sobě snižuje efektivnost. Navíc všeobecná úroveň armády a armádních důstojníků nebyla valná. Šlo o léty zdegenerovaný systém plný byrokracie, kde byl nedostatek schopných lidí řešen snižováním nároků. Do tohoto systému spadala ZS/GŠ a z něj si vybírala své příslušníky.
Úkoly a určení
ZS/GŠ byla orgánem Generálního štábu pro řízení vojenského zpravodajství. Měla jako jediná složka státního aparátu pravomoc vydávat zpravodajské informace o cizích armádách. Jejím cílem bylo včasné informování Generálního štábu o všem, co mělo, či mohlo mít vliv na obranu ČSSR a jejich spojenců. V čele ZS/GŠ byl náčelník Zpravodajské správy – zástupce náčelníka Generálního štábu, který byl podřízen náčelníkovi Generálního štábu, 1. zástupci ministra národní obrany. Náčelník ZS/GŠ odpovídal za získávání informací, rozvoj vojenského zpravodajství, organizační výstavbu, odborné řízení a zabezpečení zpravodajských a průzkumných orgánů ČSLA. Dále bylo v jeho pravomoci řízení vojenských leteckých přidělenců. Mezi hlavní činnosti ZS/GŠ patřilo získávání a vyhodnocování zpráv o pravděpodobném nepříteli (úroveň bojové připravenosti, jeho plány atd.). Na základě těchto zpráv ZS/GŠ vypracovávala analýzy (rozbory vojensko-politické, vojensko-ekonomické situace, především ve státech NATO) pro potřeby obranného systému ČSSR. Podle pokynů náčelníka GŠ prováděla ZS/GŠ distribuci zpravodajských informací jednotlivým stupňům velení. Podklady pro tyto zprávy získávala ZS/GŠ ze své sítě rezidentur, od vojenských leteckých přidělenců a pátračů v terénu. Na základě dlouhodobých analýz zpráv o pravděpodobném nepříteli se provádělo plánování rozvoje vojenského zpravodajství, mobilizačního rozvinutí a vybavování zpravodajských útvarů. ZS/GŠ řídila výzkum a vývoj speciální průzkumné a zpravodajské techniky, kterou byly poté vybavovány příslušné útvary ČSLA. Výcvik příslušníků si Zpravodajská správa prováděla sama prostřednictvím specializovaných pracovišť. Stejně tak si ZS/GŠ zabezpečovala samostatné spojení v rámci jednotlivých oddělení, které bylo nezávislé na komunikačních sítích jiných složek.